Lucka
Lucka
Lucie Vondráčková (27) nerada dělá v práci kompromisy. Tvrdí, že není závislá ani na hudbě ani na herectví a dělá jen to, o čem si myslí, že má smysl. Ztvárnila jednu z hlavních rolí ve filmu Lucko, v pubertě jste moderovala hudební pořad pro děti s názvem Marmeláda. Nechtěla byste se znovu vrátit
k moderování? Na konzervatoři jsem se rozhodla, že chci hlavně hrát. Můj svět je činohra. Když vidím perfektní představení, mám chuť být na jevišti. Když někdo perfektně uvádí pořad, tak tenhle pocit nemám. Měla jsem možnost si to vyzkoušet, ale moje cesta tudy nevede. Takže třeba nabídku na další řadu Česko hledá SuperStar byste nevzala? V sobotu a v neděli máme dvojáky v divadle (směje se). Nestihla bych to ani náhodou. A jste si vědoma, že vaše hvězda stoupá strmě vzhůru? To teda ne. Ze strmých výstupů se točí hlava (směje se). Já mám radši menší kopce. Ať je to klidně na déle a krok za krokem. Času dost. Uděláte desku a když mají posluchači šanci slyšet písničku, tak si tu vaší hudbu najdou. Ty naše věci z mé poslední desky Boomerang příležitost dostaly až loni. Asi jsem musela nejdřív dodělat školu. To pro mě bylo nejdůležitější. Často se o Vás mluví, jako o velké konkurentce Vaší tety Heleny, co si o tom myslíte? S nikým nesoutěžím. Každý ať si jde svou cestou a překonává svoje překážky. Vím, že jdu pomalinku. Často si vybírám projekty, které nejsou tak vidět. Říkají mi, že jsem blázen, že odmítnu super záležitost v TV a místo toho jezdím zkoušet mimo Prahu vlakem. Naše cesty jdou naprosto jinudy. Slovo konkurence nepřipadá v úvahu. Já dělám často nehvězdný rozhodnutí (směje se). Nedávno jste dostudovala v Londýně, teď jste se rozhodla odjet do New Yorku. Vy jste prostě studijní tip, je to tak? Vždycky je co studovat. Jsem blázen do jazyků. Jedu si sama na měsíc pryč a chodím tam do školy. V Anglii do vás perou britskou angličtinu a v Americe se vám pak kvůli tomu trochu smějí. Musíte bořit to, co si myslíte, že znáte. Stavíte hrad z písku a víte, že vám ho zas moře zboří. A to mě štve a zároveň se mi to líbí. A jak dlouho za velkou louží budete? Co nejdéle. Mám pak zkoušet činohru ve Francii, tak se musím ty texty ve fránině někde naučit. Tady v Praze se pořád něco děje a chybí klid. Soustředěnost je nedostatkové zboží. Odmítla jste účast v soutěži Eurosong. Kdyby jste zrovna nestudovala v tu dobu v Americe, zúčastnila byste se soutěže? To nevím. Nepřemýšlela jsem o tom. Ale vzhledem k tomu, že mě baví muzika taky kvůli českým textům, tak moc nevím, co bych tam dělala. Tam jdou spíš ti, co chtějí do Evropy. Čím víc se učím cizí jazyky a poznávám cizí země, tím víc se mi líbí u nás. Jaké jsou vaše cíle? Líbí se mi nedělat v práci kompromisy. Nejsem závislá ani jen na hudbě, ani jen na herectví. Takže můžu fakt dělat jen to, o čem si myslím, že má smysl. Nemám třeba managera. Vyřizuji si věci sama a nechci k tomu žádného prostředníka. Chci, aby byla deska taková a maková. Tak to tak prostě udělám. Žádný "zařiď to" se u mě nekoná. Svou cestu si chci hledat sama. Beru to jako úkol. Jedna z vašich posledních rolí je ve filmu Kvaska. Jste spokojena se svým výkonem? Ten film se mi líbí. Má v sobě příběh, dynamiku, dobrou muziku a tanec. Do života mi zasáhl naprosto zásadně. A Mirjam se podařilo mě na plátně změnit. Vykřesala ze mě úplně nové emoce. Ale teď už na mně nezáleží. Je to na divácích. A nechtěla byste brzo usadit? Dokáže si představit, ze byste měla třeba za měsíc začít vést rodinný život? Za měsíc??? No to by byl mazec. Ale asi bychom se nevešli do mého bytu. Sem se skoro nevejdu ani já sama (směje se).
